Speciální edice kandidáta na nejrychlejší
auto světa
Značku Koenigsegg zná na světě jen málo lidí. Přesto se tahle švédská firma pere s Bugatti o titul nejrychlejšího vozu světa díky svému modelu CCX. Na ženevském autosalonu se objeví speciální edice tohoto vozu, a to i v jeho verzi spalující bioethanol.
Tohle auto má v základní verzi tak ďábelské charakteristiky, že zájemci o automobil musí projít nekolikadenním výcvikem na okruhu, aby dostali vůz do ruky a dokázali ho zkrotit. Jenže zákazníci chtějí být odlišení ještě víc, takže vznikla verze Edition.
Krátký pohled pod kapotu odhalí, že tady bude při jízdě pořádné horko. Přeplňovaný vidlicový osmiválec o objemu 4,8 l má největší výkon 653 kW při 7000 ot./min a točivý moment 920 N.m vrcholí v 5800 ot./min.
To se pak není co divit, že výrobce udává maximální rychlost pouze jako „vyšší než 400 km/h“ a zrychlení z 0 na 100 km/h zvládne vůz za 2,9 s.
Koenigsegg CCXR Edition
Jenže to není všechno. Již jsme připomněli, že edice se bude týkat i speciálu CCXR, tedy vozu spalujícího až E100. Díky vlastnostem paliva se zvedne výkon až na 749 kW (1018 koní) a točivý moment na 1000 N.m.
Koenigsegg však upravil pro speciální edici nejen motor. Snížil vozu světlou výšku, přitvrdil pružení a nasadil speciální závodní. Upravená je prý i převodovka. Na kompozitové karoserii pak najdeme několik aerodynamických prvků, které by měly zlepšit obtékání vzduchu a zvýšit přítlak na kola.
Koenigsegg CCXR Edition
A kolik za ně Švédi chtějí? CCX Edition bude vyrobeno pouze 14 kusů, z nichž každý bude stát 1,33 miliónu euro, tady asi 33 miliónů korun. Šest kusů CCXR pak bude nové zákazníky stát 37,5 miliónu korun (1,5 miliónu euro).
Auta
První generace
Ford Mustang první generace
První prototyp byl vyroben v Německo, byl to dvousedadlový roadster s vidlicovým čtyřválcovým motorem a podobal se pozdějšímu Pontiacu Fiero. Později byl v divizích fordu Lincoln a Mercury přestavěn na čtyřsedadlový kvůli zkušenostem s prodejností dvousedadlové verze Fordu Thundebird. Kvůli snížení nákladů na vývoj používal Mustang spoustu součástí z Fordů Fairlane a Falcon. Velikostně se velmi podobal Falconu – Mustang byl stejně dlouhý, měl o trochu kratší rozvor, byl užší ale rozchod kol byl stejný a vážil skoro také stejně.
Vůz byl představen v dubnu 1964. Na začátku roku 1965 byl upraven a tak jsou první modely označovány jako model 1965. Původě se očekávalo, že se za první rok vyrobí 100 000 Mustangů, ale celkový počet nakonec dosáhl milionu. Po modelu 1965 vznikly ještě tři – model 1967, model 1968 a model 1971.
2005 model Ford Mustang znak
Ford Mustang byl natolik oblíbený že se objevil v celé řadě filmů. Nejdůležitější roli měl ve filmu Bullitův případ. Detektiv Bullit pronásleduje ve svém zeleném Mustangu GT.390 černý Dodge Charger. Další slavná role je z filmu 60 sekund.
Zde hrála vrcholná verze Shelby Mustang GT 500. Lupiči kteří ji měli ukrást používali přezdívku Eleanor. Mustang se také objevil v třetím díle serie Rychle a zběsile. Hlavní hrdina nemá žádné jiné auto k dispozici na poslední závod a tak opraví otcův starý černý Mustang s motorem z Nissanu Skyline GT-R (RB26DETT). Další Mustang, tentokrát cabrio se objevil v bondovce Goldfinger. Vůz patřil Tilly Mastersonové. Ve filmu se odehrává honička s Bondovým vozem Aston Martin DB5. Mustang se objevil i ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!, kde se v něm cestou na zámek Konopiště proháněl Luděk Sobota. Ford Mustang také hraje hlavní roli v pokračování slavného seriálu Knight Rider 2008.
Lamborghini
Italská společnost Automobili Lamborghini S.p.A. známá jen jako Lamborghini, je výrobcem vysoce výkonných supersportovních automobilů. V současnosti je dceřinou společností Audi. Sídlí v italském městečku Sant'Agata Bolognese a vyrábí v Boloni. Společnost založil v roce 1962 Ferruccio Lamborghini (1916–1993). Pro firmu navrhovali nebo navrhují vozy proslulí designeři a návrhářské firmy jako Franco Scaglione, Touring of Milan, Zagato, Mario Marazzi, Bertone, ItalDesign, Marcello Gandini a Luc Donckerwolke.
2004 Lamborghini Gallardo
2004 Lamborghini Murciélago Roadster
Italská společnost Automobili Lamborghini S.p.A. známá jen jako Lamborghini, je výrobcem vysoce výkonných supersportovních automobilů. V současnosti je dceřinou společností Audi. Sídlí v italském městečku Sant'Agata Bolognese a vyrábí v Boloni. Společnost založil v roce 1962 Ferruccio Lamborghini (1916–1993). Pro firmu navrhovali nebo navrhují vozy proslulí designeři a návrhářské firmy jako Franco Scaglione, Touring of Milan, Zagato, Mario Marazzi, Bertone, ItalDesign, Marcello Gandini a Luc Donckerwolke.
Historie
Ferrucio Lamborghini založil ve městě Centa v provincii Ferrara firmu Lamborghini Trattori S.p.A. na výrobu traktorů v roce 1948. V roce 1959 výrobu rozšířil o výrobu klimatizací. Na přelomu let 1962 a 1963 položil základy dnešní firmy – vznikla společnost Automobili Lamborghini. Jako úspěšný podnikatel vlastnil vozy Maserati, a Ferrari, se kterými však nebyl nikdy úplně spokojen.
Existuje více verzí příběhů o vzniku firmy. Základem většiny z nich je spor Enza Ferrariho s Lamborghinim, po němž se Ferrucio rozhodl vyrábět vlastní vozy a konkurovat tak Ferrari. Podle Lamborghiniho syna [1] došlo ke sporu v továrně Ferrari, kam si šel Lamborghini stěžovat na kvalitu spojky ve svém voze Ferrari 250GT. Enzo Ferrari na stížnost reagoval podrážděně a prohlásil, že Lamborghini může maximálně jezdit traktorem, když neumí jezdit autem. Lamborghini se vrátil do své továrny, spojku rozmontoval a zjistil, že dodavatelem spojek je stejná firma, která dodává díly pro jeho traktory. Ve skladu našel správný náhradní díl a závadu tak odstranil.
Lamborghini se rozhodl, že jeho vozy by měl pohánět dvanáctiválcový motor. Ke konstrukci motoru byl přizván mladý talentovaný konstruktér Giotto Bizzarini, který předtím pracoval na motorech V12 u Ferrari. Motor měl 4 vačky zdvihající 2 velké vrtané ventily v každém válci. Výkon motoru byl neuvěřitelných 350 koní. Vůz pro tento motor navrhla firma Scaglione-Touring. Prototyp označený 350GTV se poprvé objevil na Turínském autosalonu. Hned první rok výroby sériového Lamborghini 350GT se prodalo 130 kusů. Ferrucio, narozený ve znamení býka, rozhodl, že jeho společnost bude mít býka také ve znaku.
Dalším vyráběným a úspěšně prodávaným typem byl Lamborghini 400GT. Prodeje obou modelů zajistily společnosti finance na vývoj převratného automobilu. Lamborghini Miura v roce 1965 představil Lamborghini osobně na Turínském autosalonu. Miura byla prvním skutečným supersportovním vozem automobilky. Motor u Miury byl uložen transverzálně. Vůz byl velmi úspěšný, jen v roce 1967 se prodalo 111 kusů. Firma se tak zařadila mezi velmi úspěšné výrobce drahých sportovních vozů.
V roce 1971 svět šokoval revoluční vůz Lamborghini Countach. Jako první měl vzhůru otevírané dveře, což se stalo poznávacím znakem všech pozdějších vozů Lamborghini. Countach měl na bocích mohutné otvory pro nasávaný vzduch a výkonný čtyřlitrový motor.
Následující rok se však stal pro firmu velmi ztrátovým. Došlo ke zrušení velké dodávky traktorů do jižní Ameriky a už financované rozšíření výrobních kapacit přivedlo firmu skoro k bankrotu. Ferrucio musel svůj podíl ve výrobě traktorů prodat Fiatu. Traktory Lamborghini se do současnosti vyrábějí ve společnosti Same Deutz-Fahr. Prodeje vozů Countach držely firmu „nad vodou“. Ropná krize v sedmdesátých letech spolu s dvouletým pořadníkem a nedočkaví zákazníci i problémy s financováním výroby a dodávkou dílů vedly v roce 1978 k vyhlášení úpadku.
Italský soud byl v roce 1980 pověřen hledáním nového vlastníka. Vybrána byla švýcarská společnost Patricka Mimrana, která vlastnila firmu až do roku 1987. Překvapením byl prodej firmy Chrysleru. Pod jeho vedením byl vyvinut nástupce vozů Countach – Lamborghini Diablo a automobilka se vrátila zpět na špici.
Chrysler, který se však později taktéž potýkal s finančními problémy, byl přinucen prodat značku indonéské finanční společnosti Megatech. Ta ji ovšem v roce 1998 prodala současnému majiteli, kterým je Audi.
Ferrari
Ferrari je italská automobilová značka, která proslula především svými sportovními vozy a účastí v automobilových závodech (v počátcích především v závodech Formule 1). Firmu založil bývalý automobilový závodník Enzo Ferrari, dnes je Ferrari součastí koncernu Fiat. Sídlí v italském městě Maranello. V roce 2005 činila produkce téměř 5 000 vozů. Nejnovějším modelem je Ferrari FF.
1929–1946
Když v roce 1929 zakládal Enzo Ferrari v Modeně společnost Scuderia Ferrari určenou k sponzorování amatérských automobilových jezdců, vůbec neměl v úmyslu vyrábět silniční vozy. Ferrari připravoval a úspěšně pomáhal v závodění mnoha jezdcům firmy Alfa Romeo až do roku 1938, kdy byl oficiálně zaměstnán jako šéf závodního týmu Alfy.
V roce 1940 Alfu Romeo částečně převzala italská vláda, v rámci válečné zbrojní výroby. Divize, kterou řídil Ferrari byla však tak malá, že se jí tato situace nedotkla. Protože byla Ferrarimu závodní činnost po dobu čtyř let zakázána ve smlouvě s Alfou, Scuderia se přeměnila na Auto Avio Costruzioni Ferrari, vyrábějící stroje a díly pro letectví. Pod označením SEFAC (Scuderia Enzo Ferrari Auto Corse) Ferrari během „nezávodního“ období vyrobil jediný typ závodního vozu Tipo 815. To byl vlastně první automobil Ferrari. Představil se v roce 1940 v závodě Mille Miglia, kde jediné dva prototypy řídili Lotario Rangoni a Alberto Ascari, ale díky válce se v tomto závodě s velkou konkurencí poměřit nemohli. V roce 1943 Ferrari přemístil továrnu do Maranella, kde působí dodnes. Továrna byla v roce 1944 bombardována a v roce 1946 byla přestavěna a přibyly i nové provozy pro výrobu silničních vozů.
[editovat] 1945–současnost
Prvním skutečným závodním vozem Ferrari se v roce 1948 stal 125 S, poháněný dvanáctiválcovým vidlicovým motorem o objemu 1,5 litru. Enzo celkem nerad stavěl a prodával automobily, ale musel, aby mohl dále podporovat tým Scuderia, protože jeho životní láskou bylo jen závodění. Mezitím si však jeho vozy rychle získaly pověst výjimečných automobilů. Enzo byl proslulý svou „nelibostí“ k zákazníkům, z nichž většinu považoval za lidi, kteří si jeho vozy kupují kvůli prestiži a ne kvůli technickým a sportovním výkonům. Výkony jeho automobilů v té době převyšovaly jen vozy španělské firmy Pegaso, která však později zanikla.
Silniční vozy Ferrari, známé také svým pozoruhodným designem, navrhovala nejlepší návrhářská studia jako Pininfarina, byly po dlouhou dobu nezbytným doplňkem nejbohatších lidí. Na návrzích se podílely v průběhu doby i firmy Scaglietti, Bertone, Touring, Ghia, a Vignale.
V roce 2007, vlastní Fiat Group 85% podíl Ferrari, Mubadala Development Company 5% a Enzův syn Piero Ferrar
Nález:www.wikipedia.cz